Cemetaur

Cemetaur je pravým králem pohřebišť a jistou smrtí pro všechny, krom zkušených zaklínačů. Jakmile se někde objeví, ostatní mrchožrouti se jim podřizují. Podobají se ghúlům či graveirům, jsou však větší, silnější a také podstatně chytřejší. Stejně jako jim mu ocelová čepel neublíží. Nejde ho srazit k zemi ani omráčit. Je citlivý na stříbro. Denní světlo nemá rád, ale nijak mu neublíží. Neublíží mu ani většina známých jedů.

S cemetaurem bojujeme stejně jako s ghúlem, graveirem či alghúlem, je třeba vzít v úvahu větší sílu a odolnost netvora. Je také o něco rychlejší, avšak zdá se není jedovatý. Zde je důležité uhýbat a nedat mu moc příležitostí udeřit, jinak se projeví jeho obrovská síla. Vzhledem k výše napsanému se musíme spolehnout na své umění s mečem a vytrvat, dokud nepadne. Jako jistá chmurná pojistka může posloužit lektvar, který mění zaklínačovu krev v prudký jed. Ve chvíli, kdy začne cemetaur zaklínače požírat, otráví se. Je tedy zabit, ale pro zklínače většinou pohříchu již in memoriam. Naštěstí se s těmito nebezpečnými netvory nesetkáme příliš často.

Staré prameny uvádí:

„O ghúlech a graveirech již bylo napsáno mnoho, jelikož jsou to bytosti, se kterými se může setkat i obyčejný člověk, když se vydá do války nebo z nějakého důvodu navštíví hřbitov. Cemetauři jsou naproti tomu velmi vzácní, ale když se objeví v nekropoli, převezmou nad ní kontrolu. Ghúlové k nim cítí respekt a skloní se před nimi.“