Utopenec, topivec, mucknixer
Utopenec připomíná mrtvolu vytaženou ze dna stojaté vody. Má modrou nebo zelenou barvu rozkládající se mršiny, z každého póru vytéká sliz a bahno a line z něj štiplavý zápach hniloby. Proto se často má za to, že utopenci – spolu s jejich nebezpečnějšími bratranci: mucknixery a topivci – pocházejí z těl těch, kteří se utopí v mělké vodě: ztracení cestovatelé padající do bažin, děti, které plavou příliš daleko od břehu nebo , v případě vodníků, opilých rolníků, kteří klopýtají z úzkých bažinových cest. Stejně jako mnoho jiných přesvědčení o příšerách je i tato falešná. Zatímco utopenci z dálky vypadají jako lidé, zaklínači, kteří mají to pochybné potěšení je zkoumat z bezprostřední blízkosti, hlásili četné způsoby, jak se jejich anatomie liší od naší. Jejich šupinatá kůže, žábry a hřbetní ploutve naznačují, že utopenci a jim podobní jsou zcela cizím druhem. Zdržují se na březích řek, jezer, či v bažinách v noci pak vylézají a vraždí náhodné kolemjdoucí. Od přírody zbabělí tvorové se živí odřezky, které vyhrabávají z hromad odpadků a mrtvolami zvířat. Pokud však osamělý cestovatel nebo neopatrný rybář zabloudí na jejich území, promění se z mrchožroutů v nebezpečné predátory. Dokážou zaútočit rychlostí blesku, překvapit svou oběť a stáhnout ji do vody, aby se utopila. Pokud zrovna nemají zrovna velký hlad, nechají svou kořist několik dní pod vodou, dokud neuzraje a nezměkne. Utopenci jsou zvláště aktivní za soumraku a v noci, zvláště když prší – v takových chvílích dokonce opouštějí své vodnaté domovy a odvažují se do vnitrozemí.
Jsou poměrně slabí a zranitelní, avšak rychlí a většinou se pohybují ve velkých skupinách, kdy využívají početní převahu. Při boji s nimi můžeme využít znamení Aard, dají se snadno srazit a na zemi pak dorazit. Pokud je ovšem trefíte. Také na ně celkem platí znamení Igni, jakožto vodní bytosti nemají oheň příliš v lásce. Ideální kombinací je topivce spoutat znamením Yrden a pak použít Igni. Jsou velmi citliví na stříbro. Jako všichni mrchožrouti jsou odolní vůči jedům.
Poranění utopencem může vyvolat infekci mrtvolným jedem, je proto důležité nepouštět si je příliš k tělu.
Staré záznamy praví:
„Někdy se utopenec vrací jako monstrum, aby strašil živé. Sužován svou smrtí, vraždí své oběti. (zde se dostávají staré záznamy do sféry pověr, kdy se věřilo, že utopenci jsou nešťastné oběti utonutí, či zločinci vhození po smrti do vody >pozn.pisatele< ) Raději je stahuje pod hladinu, tonoucí oběť trhá ostrými drápy na kousky a pojídá je jako mokrou sušenku. Takové stvoření se nazývá utopenec. Poměrně často se vyskytují na březích Pontaru , protože obrovská řeka s pravidelnou lodní dopravou a vesnicemi na břehu řeky jim poskytuje dostatek obživy. Utopenci nejsou nejmocnější šelmy na světě, proto loví ve skupinách. Na souši jsou překvapivě rychlé, ale hrozbou jsou jen pro rybáře či pradleny, či další prosté lidi žijící poblíž vod. Ozbrojenec se často ubrání a mohou přemoci leda když je namol opilý. Někdy se však mezi utopenci najde robustnější exemplář. Říká se mu topivec a zpravidla velí celé skupině. Proto je nejlepší ho odstranit nejdříve. Utopenci nemluví – jsou němí jako levá bota. Při boji s nimi by měl být zaklínač pozorný a hbitý, aby neutekli před jeho čepelí. Protože jsou již mrtví, utopenci se nebojí jedů a ani velká ztráta krve je nezastaví. Tím však výčet jejich silných stránek končí, protože zbytek arzenálu je proti nim extrémně účinný. Utopenci tak mohou být zabiti ohněm, znehybněni pastmi, sraženi a především sekáni a krájeni na kostičky, dokud jim z uší neteče sliz.“
Silnějšími variantami, mírně se odlišujícími vzhledem, jsou pak topivci a mucknixeři. Má se za to, že mají zhruba dvojnásobnou odolnost proti utopencům, jinak ostatní charakteristiky jsou zhruba stejné. Některé zdroje praví, že tito netvoři nepatří mezi mrchožrouty. Některé ale zase, že ano. Navíc spousta charakteristik odpovídá mrchožroutům.