Ghúl

Odporný, lidskou postavu urážlivě zesměšňující, podsaditý a ošklivý netvor, lze jej nalézt na hřbitovech, nekropolích, bojištích či ve starých mohylách. Formou a charakterem nechutný, vylézá k jídlu za noci, nejlépe měsíčné a rozkládající se mrtvoly jsou pro něj lahůdkou. Zejména miluje morek, rozdrcené kosti jsou tak jednou ze známek působení ghúla. Je-li ghúl hnán hladem, nepohrdne ani živou kořistí. Je poměrně pomalý, avšak silný. Podaří-li se mu srazit oběť na zem, zpravidla je po boji, neboť v následujícím okamžiku ji doslova zalehne a zaživa začne požírat. Pro náhodného a nepřipraveného pocestného je smrtelně nebezpečný, protože jakákoli obyčejná zbraň mu moc neublíží. Citliví jsou toliko na stříbro, oheň a jasné světlo. Ublížit jim může pouze oheň, stříbro a jasné světlo, proto také loví pouze v noci. 

Chce-li se zaklínač vypořádat s ghúlem, bojuje spíše silou, nežli technicky, samosebou stříbrným mečem. Pokud jich není skupina, je boj poměrně jednoduchý

Staré záznamy říkají:

„Ghúlové prý byli lidé, kteří byli kdysi donuceni ke kanibalismu a po mnoha letech strávených v temných kryptách prošli děsivou proměnou. Částečně se podobají lidem – ale celkově jsou naprostým popřením všeho, co je lidské. Přestože mají ruce a nohy jako muži, chodí po čtyřech jako psi nebo jezevci. I když mají strašidelně známé tváře, člověk v nich marně pátrá po nějaké známce sentimentu, rozumu nebo dokonce jiskry vědomí. Pohání je jedna jediná věc: neukojitelná touha po lidském mase. Pouze lidské maso dokáže ukojit jejich věčný zlý hlad, proto zabíjejí lidi a ukládají ostatky do výklenků z jejich doupat. Ghúlové a jejich nebezpečnější bratranci, graveirové, se obvykle živí v malých skupinách, občas vedeni alghúlem. Protože nejvíce si libují v chuti čerstvých zdechlin, objevují se všude tam, kde se nacházejí nově vykopané hroby: hřbitovy, krypty, katakomby a bojiště. Když se jim naskytne příležitost, loví také živé, zvláště když mají sílu v počtu. V boji jeden na jednoho s vycvičeným zaklínačem jest ghúl malou hrozbou, ale je třeba si uvědomit, že zranění jedinci mohou propuknout v šílené šílenství. V takových chvílích zuřivě útočí, nedbaje na vlastní bezpečnost a ignoruje všechna zranění. Stejně tak je třeba mít na paměti, že ghúlové a graveiři jsou zvláště nebezpeční za soumraku a v noci.“