Hrobice

Nebo také hrobové ježibaby. Hrobice jsou teritoriální a poměrně agresivní stvoření. Jejich doupata připomínají karikatury lidských obydlí a jsou postavena v blízkosti pohřebišť. Vydávají se  na lov v noci, pronásledují opozdilé cestovatele nebo truchlící příliš ztracené ve svém žalu, než aby si všimli západu slunce. Mají-li opravdu velký hlad, mohou zaútočit i během dne, ale v takových případech jsou podstatně méně nebezpečné, neboť je sluneční svit značně oslabuje.

Hrobice útočí velice rychle, je proto třeba mít se na pozoru, nejlépe mít aktivované znamé Quen a být připraven položit znamení Yrden, protože první nás bezprostředně ochrání před překvapivým útokem, zatímco druhým můžeme hrobici spoutat a následně použít stříbrnou čepel. Účinné je i zmatení pomocí znamení Axie. Hrobice může zaútočit i svým jazykem, který vystřeluje na poměrně velkou vzdálenost podobně jako žába. Míří na obličej a zásah způsobí dočasné oslepení protivníka. Tento útok může zaskočit i zkušeného zaklínače, je-li však připraven, může hrobici jazyk utnout. Dále hrobice disponuje, pro kontaktní boj, ostrými drápy. Jsou sice nebezpečné, ale je-li to oposlední zbraň, která nestvůře zbývá, pak to není nic, co by dobrý šermíř nezvládl. Hrobici můžeme i zapálit znamením Igni. Nezničí ji to, ale trochu zdrží, což se může hodit ve chvíli, kdy se boj nevyvíjí úplně podle našich představ. Jako poslední pojistku lze použít i lektvar, který promění zaklínačovu krev v prudký jed.

Ve starých záznamech jsem nalezl toto

„Jen málo názvů příšer je tak přiléhavých, jako právě u hrobových ježibab. Jak by se dalo hádat, tato stvoření připomínají staré, zdeformované ženy a potulují se poblíž hřbitovů a bitevních polí. Hrobové ježibaby se živí lidskými mrtvolami, a zejména shnilou dření, kterou srkají z lidských kostí pomocí svých dlouhých, chápavých jazyků. Jakmile ježibaba sežere všechny mrtvoly na dosah, začne zabíjet živé. Ty pak pohřbí na hřbitově a čeká, až se rozloží.“

A jeden povzdech učence z Univerzity v Oxenfurtu

„Kremace, to je jedna věc, kterou by se lidé mohli naučit od gnómů. Pohřbívat těla v polích, to je jako dělat nestvůrám hostinu! V nejlepším případě je vyčmuchá nějaký ghúl, to se ale dá řešit. Ale pokud se, nedej bože, na vašem hřbitově nakrmí hrobice, máte zaděláno na nekonečné potíže.“