Fleder

Fledeři jsou základním typem upíra. Jsou menší, ale menší neznamená slabí a hloupí. Jsou sice poměrně primitivní a mají blíže ke zvířatům, nežli lidem, přesto mohou být velmi nebezpeční, ba dokonce stejně nebezpeční, jako vyšší formy jejich rodu, pokud zaútočí shora. A oni shora zaútočit mohou. Jedno z přízvisek, které jim dal prostý lid je „letec“ a ne bezdůvodně. Fleder není kdovíjak dobrý letec, ale blány pod pažemi jim umožňují v našem měřítku poměrně velké skoky (podotýkám v našem měřítku, je to zhruba jako bažant) a útoky shora. Ačkoli není příliš chytrý, ví, že získává výhodu a zvyšuje svou šanci na vítězství náhlým útokem na nic netušící oběti. Flederovy paže jsou součástí křídel, proto má na jejich koncích jakési dlouhé tenké prsty s drápy, kterými svou kořist ovine a zachytí. Dlouhé, chápavé prsty na nohou mu umožňují viset hlavou dolů ze stropu, větve či jiné pevné struktury.

Jak bylo řečeno výše, Fleder se snaží útočit shora a pokud možno bez varování. Zaklínač může být varován medailónem, pak musí být velmi hbitý v útoku i obraně, nepustit si fledera k tělu a nezapomínat na jeho schopnost skákat. Fleder je citlivý na stříbro, na zaklínačské sloučeniny proti upírům a na oheň. Znamenitě se tedy osvědčuje použití znamení Igni. Dalsí věc, kterou je třeba mít na paměti, je vysoká schopnost regenerace. Pokud jej nezlikvidujeme opravdu důkladně, je vysoce pravděpodobné, že dříve či později zase ožije. Zde se opět dá doporučit použití lektvarů, které mění zaklínačovu krev v prudký jed. Po zabití se také doporučuje mršinu spálit a popel vhodit nejlépe do prudké řeky.

Staré záznamy říkají:

„Fledeři jsou klasifikováni jako menší upíři. I když jsou slabší než ostatní jim podobní ve všech aspektech od fyziomagie po fyziognomii, neměli bychom je podceňovat – jsou totiž velmi, velmi nebezpeční. Fledery s jejich širokými, zubatými čelistmi, plochými nepříjemnými obličeji a zcela bezsrstým, často bradavičnatým tělem si nelze splést s žádným jiným tvorem. Tito upíři bojují hlavně svými zuby a drápy, slepě jimi máchají a nezastaví se, i když je jejich oběť již mrtvá. I osamělý fleder je dost silný, aby zabil vycvičeného vojáka. Ve srovnání s jinými upíry vykazují fledeři jen skromnou inteligenci, nejlépe je to vidět v bezduchém vzteku, který je nutí ze všech sil se pokoušet zaútočit a roztrhat na kusy jakoukoli slabší bytost. Při boji s fledery je nejlepší využít jejich způsob pohybu. Tito netvorové neutíkají, ale snaží se svou kořist chytit a srazit skokem. Pokud s  tím počítáme, můžeme boj naplánovat podle toho a nenechat se zaskočit. Obyčejní lidé věří, že fledeři jsou mrtví pohané, kteří se proměnili v upíry a vstali z hrobů. Jako upíři napadají spící lidi a pijí jejich krev. Podle sedláků se člověk pokousaný flederem sám jím stává. To je samozřejmě nesmysl.“

O jejich agresivitě pak svědčí úryvek zprávy z Toussaintu:

„Mrtvola zemřelého byla zcela zohavena. Z nosu zbyla jen díra zacpaná krví. Jedna oční jamka byla utržená. Když to seržant Dovate viděl, silně zvracel a bylo nutné podat páchnoucí soli. Vyšetřování bylo přerušeno a čin připsán nadpřirozené bytosti.“

Existuje speciální forma flederů, protofledeři. Jsou zdá se, silnější a rychlejší, než fledeři. Jejich těla vydávají zvláštní záři, které vyhasíná po zabití protofledera. Ostatní charakteristiky jsou víceméně shodné s fledery. Zdá se, že jsou původním druhem, který  se sem dostal při Konjunkci sfér, a jelikož jsou úzce lokalizováni na jednu jedinou jeskyni v Toussaintu, nebyli patrně vystaveni vlivu okolního prostředí a nevyvinuli se. Setkat se s nimi je možné pouze ve zmíněné jeskyni, ta je však většinou nepřístupná a vstup do ní je na vlastní nebezpečí.