Ekimmara

Ekimma nebo ekimmara je typ nižšího upíra, stejně jako fleder. Jsou o něco chytřejší – a zlomyslnější, avšak pořád poměrně primitivní.Útočí vlastně podobně, ze zálohy, jako fledeři, avšak jejich schopnosti jsou na vyšší úrovni. Umí se odhmotnit a zase se objevit jinde, typicky za zády protivníka.

Způsob boje je také stejný jako u flederů. Být hbitý v obraně i v útoku, používat znamení Igni a lektvar, měnící zaklínačovu krev v prudký jed. Zde se dá také úspěsně použít bomba se stříbrným prachem, ten ekimmarám brání mizet. Jejich drápům je lepší uhnout, jejich úder se nedá odrazit a zasáhnou-li, mohou napáchat velkou škodu.

I ekimmary jsou, jako všichni upíři, schopni značného stupně regenerace. Je třeba zabít tuto nestvůru opravdu pečlivě a mršinu spálit. Popel pak rozfoukat do čtyř stran, či vsypat do prudké řeky.

Starší záznamy říkají

„Stejně jako ostatní upíři, ani ekimmary nejsou, navzdory tomu, co si vypráví vesničané, nemrtví lidé. Jsou to postkonjunkční monstra , která nemají žádné zvláštní city k česneku, svěcené vodě nebo náboženským symbolům. Na rozdíl od jejich zobrazení v baladách a legendách nevypadají jako pohlední, bledí aristokraté s okouzlujícími východními akcenty, jediné, co tak nějak souhlasí, je, že mohou připomínat přerostlé netopýry. Krev z krku panen také nesají jemným, polibkovým kousnutím – roztrhají je na cáry pomocí dlouhých ostrých drápů a rozlitou krev pak srkají ze země. Ekimmarové jsou neobvykle krutí a výjimečně rychlí. Jsou schopni rychlou smrští úderů zabít  i toho nejlepšího trpaslíka v trpasličím brnění – roztrhají na kousky i tu zbroj. Mělo by se s nimi bojovat stříbrným mečem a pamatovat si, že mohou časem regenerovat. Člověk by se proto nikdy neměl pokoušet je unavit nebo, nedej bože, čekat, až vykrvácí. Místo toho sekejte co nejrychleji, a pokud je to možné, spalte tělo na popel a rozsypejte ho do větrů čtyř směrů.“

O agresivitě ekimmar vypovídají nejlépe tato slova jistého člena městské stráže:

„Ba, není se čeho bát. Ekimmary nejsou nic jiného, než trochu přerostlí netopýři.“

Vím, zní to teď zvláštně. Dokud si neuvědomíme, že tato slova byla jeho poslední, než ho roztrhala právě ekimmara.